Postupně sem přidávám vybrané kousky ze své letité sbírky s krátkými komentáři. Jsem hodně vybíravý, málokdy mne zaujme více než jedna skladba z celého alba.
Flamenco říznuté irskou, nádherná kombinace z roku 2013.
Fascinuje mne, jak si dokáže pohrát s notoricky známou melodií (Dylan 1962), a navíc ten druhý hlas! Nahrávka z roku 1966, kdy bylo slepému muzikantovi 16 let. Kdybych někdy musel vybrat nejlepší nahrávku všech dob...
Muzikantský přírodní úkaz. Nejprve za mlada v plné síle a pak ještě po své sedmdesátce.
I jazz může mít melodie . Poprvé v podání autora se saxofonistou Garbarkem podruhé v podání dvou Norů: piano Lundgren, pozoun Landgren.
Kytaroví velmistři si hrají. Mediterranean Sundance / Rio Ancho (San Francisco, 1980).
Nejlepší klarinet, jaký jsem za 40 let soužití s tímto nástrojem slyšel. Technicky, ale především kvalitou tónu. Nahrávka s orchestrem (a aranží) Boba Florenceho z roku 1995, kdy bylo klarinetistovi 61 let. A nevynechte předčasný konec v čase 7:03.
Skvělý trumpeťák a aranžér. Kdysi nám ho přivezl jazzman Rudi Linka na pražský Staromák a byl to nezapomenutelný letní večer. Tady pláče nad tragédií Katrina v New Orleans.
Tolik nápadů, veselí a rozvernosti v jedné skladbě, že by to jiným vystačilo na celé album. A žádná improvizace. Vše pečlivě vymyšleno, nacvičeno a precizně provedeno.
Improvizace, improvizace, improvizace! Jazzmani mají prý v průměru rychlejší reakce než klasičtí muzikanti, neb při hře myslí navíc na to, co hrát. Nejen jak.
Melancholické, jak sama irská krajina. A oni si tam takhle hráli skoro v každé hospodě.
Východní Slovensko, silná melodie, strhující hlas: „... dosť som sa nachodil strmyma vrškami, za tebou dievčatko s čiernyma očkami“.
Jihoafrický způsob víry. Syté hlasy a rytmus v těle.
Drsný název (Jsem jednou nohou v hrobě) a tak sladká melodie. Úvodní část (Sinfonia) kantáty z roku 1729 ve Stokowského úpravě pro symfonický orchestr.
Sedmý ze čtrnácti dílů posledního díla mého oblíbeného autora (1791).
Pátý díl z Mé vlasti. Smetana jej skládal již jako hluchý někdy v letech 1874-1879 a nikdy tak neslyšel provedení. Němci se tohoto táborského chorálu tak báli, že se za okupace nesměl hrát. Nebyli první, jejich předci před ním utekli od Tachova už roku 1431, čímž skončila 4. a poslední křížová výprava Němců do Čech.
Mužský sbor a oslava toho nejkrásnějšího v životě lidí. Autor Franz Biebl skladbu složil v roce 1959.