Indiáni
V Santa Fe je Museum of Indian Arts & Culture. Nenechal jsem se odradit jejich žalostným webem a vyrazil tam na celý den.
Hned před vchodem mě zaujal tančící indián.
Keramika, oděvy, zbraně a bydlení kmenů amerického jihozápadu. Apači, Diné (Navaši), Hopi a další.
Keramiku vyráběli (a dodnes pro turisty varábějí) bez hrnčířského kruhu.
Hlavní ozdobou oděvů od čelenky po mokasíny byly skleněné korálky. Nejoblíbenější, protože nejkvalitnější, byly - a stále jsou -korálky z Čech.
Hlavní loveckou i válečnou zbraní byl luk.
Měli zde v muzeu šípy délek od 60 cm po metr (odhadem).
Po příjezdu evropanů si hroty vyráběli i ze skla, hřebíků a nejrůznějších železných zbytků.
Původní hroty dělali z pazourků a podobně lámavých kamenů, upevněných do tvrdšího dřeva smůlou a šlachami. Někdy postačilo i jen tvrdší dřevo, zašpičatělé a vyhlazené.
Nejcennější toulce byly z kůže pumy (mountain lion) se srstí.
Koňské mokasíny aspoň na přední nohy - do zdejší kamenité polopouště.
V Čechách jsem viděl týpí českých "indiánů" s dveřmi přidávanými svrchu, jako "deska". Nezdálo se mi, že by to za deště mohlo fungovat, proto mne potěšilo, že tady používali logické řešení.
Geronimo-otec vzdoroval se svým posledním svobodným apačským kmenem (Chiricahua, od Mexických hranic) nejdéle. Americké armádě se nakonec v roce 1886 vzdalo 16 mužů, 12 žen a 6 dětí. Po svém třetím útěku z rezervace. Náčelníkovi bylo 57 let.
Převezli je všechny na druhý konec kontinentu, kde po čase Geronimo-syn vylepšil vycházkovou hůl indiánskými korálky z Čech.
Tento zajímavý skalní útvar leží na území indiánské vesnice poblíž Santa Fe. Je oplocen, ale indiánská mládež se tam zřejmě chodívá opíjet, protože ve vsi nesmí (Václav Cílek: Krása je rozmanitost plazů, 2013). Celé okolí je pokryto skleněnými střepy.
Jméno té vesnice - Tesuque - vystupuje v zajímavé historii indiánské revolty proti Španělům v letech 1680 až 1692. Při její četbě mě zaujala podobnost s průběhem povstání českých husitů (které právě studuji ve strhujícím podání Vlastimila Vondrušky):
k povstání se přidá jen část nespokojených,
najde se schopný vůdce (Popé, dnes má sochu ve Washingtonském Capitolu)
po úspěšném provedení se moci chopí radikálové, kteří svým nesmyslným extrémismem znechutí i své původní podporovatele (tady požadovali zničit a nepoužívat i to evidentně dobré, co jim evropská civilisace přinesla / to u nás například kališnické ženy nosily demonstrativně na veřejnosti u pasu připnuté naběračky a napadaly ženy nalíčené),
většina vzbouřenců se nakonec raději smíří s nepřítelem.