Vlčáci při hře: Rakša, pes Ferral a opatrné štěně Emmy.

Zkusím něco přiblížit slovně, něco dokumentovat fotkami a videi a přidám pár úryvků z typických e-mailů různých pisatelů (tištěno tučnou kurzívou). Budu se přitom snažit nezapomínat, že ani z dobré znalosti jednoho psa nelze dělat unáhlené soudy o celé rase.

Plemeno vzniklo poměrně nedávným křížením německých ovčáků s vlky - naše Rakša má nejbližšího vlčího předka před 8 generacemi, v roce 1983. Tehdy to bylo čtvrté a poslední přidání vlčích genů do populace.

Název plemene není nejšťastnější. Nejen, že je moc dlouhý (budu ho zkracovat na ČS-vlčák nebo jen vlčák), ale hlavně se plete se vžitým českým názvem vlčák pro německého ovčáka.

Jméno Rakša mimochodem vymyslel pan Kipling v dětské Knize džunglí pro odvážnou mámu vlčici. Možná už tehdy v dětství jsem zatoužil vlky blíže poznat. Určitě jsem ale netušil, že zrovna v dobách mých dlouhých večerů s tlustou knihou, plnou inteligentních zvířat a tajemných obrázků indické džungle, nějací zoufalí chovatelé v mé vlastní zemi zápolí s nezvladatelnou první generací kříženců vlčice a německého ovčáka - z prvního úspěšného spojení v roce 1958.

To vše je zajímavá minulost plemene, kterou by měl někdo povolanější popsat blíže, než jak se to dá zatím dohledat na webu. Já budu pokračovat naší, stále ještě dost zajímavou současností. Na divoké Rakšiny předky totiž nelze zapomenout, jsou na ní patrny na první pohled. Ale také schovány - pro nás laiky - na nečekaných místech.