Rakša
2009-2024
Patnáct let života
vlčice domácí
Poměrně dlouhá stránka, takže připomínám, že na klávesnicích bývá tlačítko Home, které umožňuje rychlý návrat sem na Obsah stránky.
I přes velkou snahu redukovat rozsah tu nakonec zbylo 70 snímků, většinou od dcery Hanky.
Obsah stránky
17 měsíců - čerstvě dospělá po prvním hárání. Bude hárat jen jednou ročně. Jako vlčice.

Čtyřletá fena v plné síle. Na podzim pak měla svá první štěňata.
Úvodem
Rakša
Jméno Rakša si vymyslel spisovatel Kipling v dětské Knize džunglí pro odvážnou mámu vlčici⬀.
Naše Rakša se narodila 30.7.2009, takže na této stránce její roky života končí vždy červencem. Její matka pocházela z Kadaně, otec z Polska a narodila se v Německu jako jeden z 8 sourozenců. Nejbližšího pravého vlka má v rodokmenu před 7 generacemi.
Rakšu jsme si přivezli z Kadaně od chovatelky Hanky Kaufmanové (stanice Od Úhoště⬀ a dostala chovatelské jméno Xí).
Vlk domácí
Po 16 letech soužití s československými vlčáky bych je popsal jako odolné a vytrvalé psy s takovou dávkou vlčích genů, že si můžete každý den užívat ladný vlčí pohyb - tak odlišný od toho psího - a současně je vychovat k běžnému životu mezi lidmi i bez náhubku a obojku.
Lepší název plemene by tak byl vlk domácí.
Výchova
Výchova je díky jejich vyšší inteligenci snažší než u ostatních psů. Pokud ovšem na ně má majitel dost času v prvním roce života a je schopen po nich chtít málo, ale důsledně.
Co je „málo“?
Stačí přivolání, odložení a chůze u nohy bez vodítka. Cokoli dalšího pak lze přidávat. V mém případě to je především chůze i běh u kola (bez vodítka) po obou stranách.
Co je „důsledně“?
Vydávat jen takové příkazy, které už pes umí a jejichž splnění jsem připraven si vynutit.
Naučit cokoli mladého psa je překvapivě snadné a zábavné. Ale asi nepřekvapí, že být aspoň v prvních letech trvale důsledný je hodně těžké. Je bohužel dost lidí, kteří toho nejsou schopni, a potom - při vlčí inteligenci, síle a obratnosti jejich psů - bývá speciálně u tohoto plemene problém.
Burianova výstižná ilustrace odpočívající vlčí smečky v českém vydání Knihy džunglí.
Rakšina dvorní fotografka se svými objekty. Více na czertice.deviantart.com⬀.
1. rok a hned světovou celebritou
V prvním roce života evropských vlků se rozhoduje o všem důležitém. Rodí se na konci zimy a do té další se musí naučit vše nezbytné pro přežití ve směčce. V průměru se to povede pouze třetině z nich. Tvrdá škola života.
I vlci domácí jsou na to připraveni, takže jsou schopni se do jednoho roku naučit vše potřebné pro život v lidské smečce.
A kromě toho dramaticky rychle (a nerovnoměrně) vyrostou i jejich těla. Proto zde stáří uvádíme v týdnech či měsísích.
Začínáme měsíc starou Rakšou - to byla focena ještě ve svém rodišti.
První den u nás, 6 týdnů stará. Potkala tu podobně mladého kocourka.
3 měsíce stará, neúměrně dlouhé nohy.
Ve 4 měsících stále nepříjemně kousavá.
Čtyřměsíční výrostek, ale už za dva měsíce z ní bude vlk vzbuzující respekt.
6 měsíců: dospělý pohled a štěněčí ocásek.
Bylo jí 10 měsíců a už dobyla svět internetu. Nejužívanější světový vyhladávač vybral tuto její fotku jako nejlepší reprezentaci plemene.
2. rok: lov a zábava
Lov myší má jasná pravidla: přišlápnout, zatřepat, nadhodit, zakousnout, sežrat.
Dospělá vlčice domácí v zimní srsti. Na noze šrám ze rvačky se svou babičkou...
...která nás naučila tahat.
Myší skok na sněhu je řízen pouze sluchem, ale překvapivě často úspěšný.
Gravitace? No a co? Stačí nabrat rychlost.
3. rok: hvězdou časopisu Fauna
Divoké a místy drsné hry mladých vlků. Dcera nás přivedla do komunity majitelů plemene a na jejich vycházky.
Redakce si našla texty na našem webu, tak jsme jí nabídli i fotku.
Bruslení na slepém rameni Berounky.
Rodinná sešlost v Kadani: otec letící, bratr zády k fotografce.
Brzy jsem zjistil, že i třímetrové překážky ona hravě překonává. A počítal jsem s tím, že budu muset nějak zabezpečit i náš plot poloviční výšky. Ona, ani syn Mitra, se ale naštěstí nikdy nerozhodli ho přeskočit (na rozdíl od dcery Marley směrem ven a dvou cizích psů směrem k nám :-).
Pěvecké vystoupení v barokním Kuksu.
4. rok: první štěňata

Do kopečka 13 km/h. Vlci jsou vytrvalci, trvalé probíhání revírem smečky je hlavní způsob jejich lovu.
Na pohyb v libovolném terénu jsou dokonale vybaveni.
Něžný pozdrav.
Rodiče prvního vrhu štěňat: Šedý a Rakša.
Spojeni i ocásky 11.10.2012.

Přípitek o půlnoci posledního dne v roce :-).

Poslední dva potomci před odletem. Jedna zlobí, druhá chce pít.
Příběh prvních štěňat by si zasloužil vlastní stránku, tak snad časem...
Tady má Rakša náběh na „psotník“: rozházené uši, poblázněný pohled. V takové chvíli nesmíte naznačit zájem o hru, vzala by vás drsně za slovo.
Sjezd krkonošským Obřím dolem s vlčí smečkou v zádech ;-). Každým rokem jsme jezdili na týden na Petrášku v Krkonoších. Tento rok jsme se tam domluvili na společný výlet s Petrem Kořínkem a jeho dvěma psy.
5. rok: Hvozd a Nízké Tatry
Fotosféra z přechodu Šumavy (Rakša se při snímkování pohybovala, tak je tam dvaapůlkrát). Javoří a Roklanský potok protéká nad Modravou mými nejmilejšími šumavskými místy. Zkuste se podívat do průzračné vody... Po 3 letech mně napadlo navázat na tuto výpravu a byla z toho jedenáctiletá akce Hvozd⬀.
Ukázková řeč těla: Tři feny v jasném pořadí dominance. Prostřední, ač vzrůstem největší, jasně demonstruje, že přišla šéfová (Rakša) a že nemá nejmenší zájem něco měnit na pořadí podřízenosti.
Horský vůdce.
Kotliská, 1937 m. Chopok se stanicema lanovek úplně vlevo. Druhý den našeho šestidenního přechodu hřebene.

Tříminutový sestřih přechodu od Chabence po Telgárt ke kamarádovi z vojny.
6. rok: obraz

Rakša koketuje s náhodnou známostí. Porovnejte pohyb psa a vlka.
Šestiletá dáma v typickém plném soustředění. S čumákem od sněhu.
Už jen obraz.

Rakšu počasí nezajímalo ani po 18 km ve sněhové vichřici na hřebenech Krkonoš se 4 kg na zádech. Jenom setřásala snih a stále běžela přede mnou. (Na konci je vidět, jak klade zadní nohy do předních stop.)
7. rok: setkání s vlky
Na vycházce s Andrlovic karpatskými vlky. Poslední odhad říká, že vlci domácí mají asi 10% genů těchto vlků.
Spřátelený pes Timur na návštěvě. Ukázkový pohlavní dimorfismus, samec a samice vlka domácího.
Divoké hry.
Seznamovací návštěva u psa (vlevo), vybraného ke krytí. 3 měsíce před obvyklým podzimním háráním. Zdá se, že nebude proti.
8. rok: druhá štěňata
Divoká vlčí radost těsně po spojení. Rakša vpravo.
Po 60 dnech se narodily 3 holky a jeden kluk - náš Mitra.
Příběh druhých štěňat má vlastní stránku se 47 snímky.
Uff, to byl náročný rok. Letní idyla na kotci.
9. rok: učí syna
Na výpravě v Českém lese. Batohy nosí zatím jen Rakša.

I u kola oba bez vodítek.
Během roku Mitra všechno od Rakši okoukal, takže jsem s překvapením zjistil, že už může chodit bez obojku.
10. rok: trojhlas

Rakša se pokouší napít z postřikovače, Mitra se bojí. Všimněte si těch uší do strany - nejistota, rozpaky.

Syn Mitra (vpravo) poprvé v životě v zápřahu a hned to bere zodpovědněji, než máma (což v jejích 10 letech není divu).

Trojhlas pro sanitku a dva vlky domáci.

Tohle jsou ty chvíle, kvůli kterým chodím s „vlky“ do hor. Stoupáme k rašeliništím v Krušných horách.
Po třiceti km v horku stačila koupel v rašeliništním potoce na Přebuzi a Rakšu chytil„amok“ a prohnala a vyválela Mitru i s batohama.
11. rok: poslední rok v plné kondici

Oblíbená vlčácká hra: jedenáctiletá Rakša válí tříletého syna Mitru v oranici. Tady to na ně přišlo až po devítikilometrové vycházce.
Kupé pro vozíčkáře bývají prázdná (Rakša stojící).
12. rok: důchod

Klus naší babičky Rakši už nemá ladnost mládí, ale zato umí přijímat hold svého syna s patřičnou důstojností (Mitra mi nečekaně vlezl do zpomaleného záběru).

Rakša se dvěma dospělými potomky. Je vidět, že má stále jejich respekt.
Na Děčínském sněžníku při další výpravě Hvozdem⬀- pak už jsem ji propustil „do důchodu“. Dávala přednost jen kratším výpravám doma.
Ve dvou letech a ve dvanácti (Rakša vpravo).
13. rok: klip
Z natáčení hudebního klipu⬀ v Krušných horách.
První sníh krátce po západu slunce. Po večeři chodí poděkovat za dobrý „úlovek“ (Rakša vlevo).
Občas u nás přespí i Mitrova sestřička (na kotci leží vlevo, Rakša uprostřed).
14. rok: únava
I na vycházkách si už ráda poležela.
Její srst postupně ztrácela samočistící schopnost. Dostala se tak poprvé v životě do vany a důrazně se mne ptala, zda je to opravdu nezbytné.
15. rok: stáří
Stará matka a sedmiletý syn.
Rakše jsme na stará kolena nabídli psí pelech. Oba psi si ho velmi oblíbili (Rakša vpravo).
Poslední zimu jsme ji už brali v mrazivých nocích dovnitř.
Postupně ztrácela sluch, až jsem jí pro jistotu začal dávat na vycházkách obojek.

Poslední den Rakšinýho života. Syn Mitra mámě ještě naposled zazpíval.
Psi > Rakša